Veřejným zakázkám se věnujete prakticky celý profesní život. Ať už na straně organizace, která veřejné zakázky zadává, nebo v pozici toho, kdo o procesu veřejných zakázek edukuje širší veřejnost. Jste mj. spoluzakladatelem vzdělávací platformy Veřejné Zakázky 24 a také aplikace Tenderix, která pomáhá zorientovat se v pravidlech veřejných zakázek pomocí umělé inteligence. Co vás na veřejných zakázkách baví?
Dominik Žlebek (Tenderix): Abych vám dokázal dobře přiblížit to, co mě na veřejných zakázkách baví, budu se muset pro kontext krátce dostat ke svým začátkům v tomto oboru. K veřejným zakázkám jsem se v podstatě dostal náhodou prostřednictvím práce v Technologické agentuře České republiky, která byla nejprve jakousi brigádou ke studiu. Až postupem času jsem v souvislosti s personálními změnami dostal příležitost začít pronikat do rozmanitostí veřejných zakázek. Vzhledem k tomu, že jsem v Technologické agentuře působil v programu, prostřednictvím kterého jsou pro jednotlivé resorty státní správy administrovány veřejné zakázky v oblasti aplikovaného výzkumu a inovacích, měl jsem možnost objevit stránku veřejných zakázek, se kterou se podle mě většina zakázkářů (minimálně na začátku své kariéry) nemá možnost setkat.
Mám na mysli zejména jednací druhy zadávacích řízení ve smyslu řízení se soutěžním dialogem nebo řízení o inovačním partnerství, která zjednodušeně řečeno zadavateli veřejné zakázky umožňují (a je to v těchto případech naprosto nezbytné), aby zadavatel konzultoval a projednal zamýšlený návrh řešení předmětu plnění s účastníky zadávacího řízení.
Můžete trochu přiblížit, jak v praxi bývají veřejné zakázky zadávány?
Dominik Žlebek (Tenderix): Většina zakázek je v České republice zjednodušeně řečeno zadána takovým způsobem, kdy zadavatel (i) připraví podrobný popis dodávek, služeb nebo stavebních prací, které potřebuje nakoupit či zajistit, (ii) v návaznosti na to obdrží od jednotlivých dodavatelů jejich nabídky a tyto (iii) následně podrobní hodnocení, které je zpravidla provedeno na základě nejnižší nabídkové ceny. Výsledkem je pak uzavření smlouvy s dodavatelem, jehož nabídka obsahovala zmíněnou nejnižší cenu.
V těchto veřejných zakázkách nebývá příliš mnoho “manévrovacího prostoru”, ve kterém by zadavatel mohl komunikovat s dodavateli a v průběhu jednání přizpůsobovat a dále zpřesňovat zadávací podmínky veřejné zakázky. Dává to ostatně naprostý smysl, protože významnou část veřejných zakázek tvoří případy, ve kterých zadavatelé nakupují naprosto běžné a na trhu dostupné plnění v podobě úklidových služeb, dodávek potravin, nábytku či kancelářských potřeb apod. Oproti tomu zmíněné jednací druhy zadávacích řízení jsou určeny zejména pro nákupy inovativních řešení nebo stávajících na trhu dostupných řešení, která ale musejí být nějakým způsobem upravená právě pro individuální potřeby zadavatele a konkrétní zakázky.
Pokud tedy ještě krátce navážu na předchozí otázku, co mě na veřejných zakázkách baví, tak je to právě jejich rozmanitost, se kterou jsem měl možnost se setkat od samotného začátku kariéry, díky které jsem mohl získat podle mě neortodoxní a inovativní přístup k jejich zadávání, který neplyne ani tak z nějaké bohaté a dlouholeté praxe, ale spíše z toho, že jsem zakázky poznal z té zajímavější a mnohem dynamičtější stránky, než tomu běžně bývá.
Co je při vypisování veřejných zakázek a hodnocení nabídek pro organizaci nejpracnější?
Dominik Žlebek (Tenderix): Zakázkáři to vědí velice dobře a fráze, které si dovolím citovat, jsou dnes mezi odbornou komunitou skoro až legendární. Mgr. Mojmír Florián, ředitel Odboru veřejných zakázek na Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, kdysi řekl, že „zadavatel musí vědět co chce a proč to chce“. Tuhle větu pak ještě doplnila Mgr. Iveta Pospíšilíková, ředitelka Odboru druhostupňového rozhodování na Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, která na nedávné konferenci pořádané Asociací pro veřejné zakázky řekla, že „zadavatel také musí vědět, jakým způsobem to bude kontrolovat“.
Tohle jsou podle mě dvě naprosto klíčové myšlenky, které platí pro všechny veřejné zakázky vždy generálně. Ať už zadavatel připravuje a zadává veřejnou zakázku na nákup automobilů, úklidových služeb, stavbu parku nebo potřebuje navrhnout nové inovativní softwarové řešení, je nejdůležitější a zpravidla také nejnáročnější dobře a v souladu se zakázkovým zákonem vydefinovat předmět plnění, kvalifikační podmínky, kritéria hodnocení a další požadavky zadavatele na poptávané plnění. S ohledem na to si pak zadavatel každou jednotlivou podmínku musí interně podrobit jakémusi racionálnímu a objektivnímu zdůvodnění toho, proč je taková či ona podmínka vyžadována tak, aby nedošlo k bezdůvodnému zúžení hospodářské soutěže a omezení trhu, diskriminačnímu a nepřiměřenému jednání či jednání v rozporu s dalšími zásadami zadávání veřejných zakázek. V kontextu toho je pak nepochybně složité, ale za každých okolností nezbytné, aby si zadavatel pod každou konkrétní podmínkou byl schopen představit a stanovit, jakým způsobem bude tato podmínka prokazována, a tedy jinými slovy, jak bude zadavatel kontrolovat její splnění.
Klíčovým, někdy dokonce i rozhodujícím, faktorem při hodnocení zakázek bývá cena. Je to podle vás správně?
Dominik Žlebek (Tenderix): Hodnocení tzv. „na kvalitu“ je náročnou disciplínou, a to nejen pro malé zadavatele. Dlouhodobě se ukazuje, že hodnocení na nejnižší nabídkovou cenu sebou přináší celou řadu rizik spojených např. s dodáním nekvalitního plnění nebo hrozbou potřeby dodatečně (po uzavření smlouvy) navyšovat původně nízkou nabídkovou cenu, která nebyla stanovena realisticky s ohledem na složitost, předmět a charakter veřejné zakázky. Dlouhodobě jsou tedy Ministerstvem pro místní rozvoj z titulu gestora zakázkového zákona a Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže coby dohledového orgánu podporovány a sdíleny přístupy progresivních zadavatelů jako příklady dobré praxe, ve kterých se poměrně odvážní zadavatelé pustí do přípravy kvalitativních kritérií hodnocení ve smyslu technické úrovně, estetických nebo funkčních vlastností, uživatelské přístupnosti, sociálních, environmentálních nebo inovačních aspektů, úrovně servisních služeb atp.
V kontextu této otázky je důležité upozornit na to, že u značné části veřejných zakázek prostě a jednoduše nemusí dávat smysl hodnotit jinak, nežli pouze „na cenu“. Je to zcela běžné. Stejně jako v případě obyčejných nákupů, kdy nás spotřebitele někdy prostě nezajímají jiné parametry než právě cena, platí to i u veřejných zakázek. Existují ale na druhou stranu komodity či služby, kde rozhodně smysl dává hodnotit jinak nežli pouze cenová kritéria. Kupříkladu u veřejných zakázek na právní služby či služby projektanta (a dalších) je to dokonce zákonná povinnost.
Co je naopak nejnáročnější z pohledu společnosti, která se chce o veřejnou zakázku ucházet?
Dominik Žlebek (Tenderix): Myslím si, že Úřad pro ochranu hospodářské soutěže se dlouhodobě snaží prostřednictvím své rozhodovací praxe vyvažovat jakousi nevýhodu dodavatelů, kteří se o veřejné zakázky uchází. Z podstaty věci je podle mě tak trochu na místě situace, kdy dodavatelé tahají tzv. za kratší stranu provazu. Je to způsobeno tím, že v drtivé většině případů nejsou až do uzavření smlouvy v přímém (osobním) kontaktu se zadavatelem a veškerou – poměrně detailní – představu o požadavcích a záměru zadavatele, musejí navnímat ze zadávací dokumentace. To samo o sobě může být poměrně komplikovanou disciplínou, zejména v případech, kdy zadavatel z logiky věci nemůže být odborníkem na vše co poptává. V praxi se pak stává, že se v zadávacích dokumentacích mohou objevovat nepřesnosti, výkladové nejasnosti či nedostatečně podrobné informace.
Řekl bych, že zejména v posledních letech dochází k postupnému odbourávání této nevýhody, kdy již máme k dispozici celou řadu rozhodnutí úřadu či rozsudků soudů, kterými došlo k jednoznačnému potvrzení pravidel, kdy (i) zadavatel skutečně musí zadávací podmínky stanovit a poskytnout dodavatelům v podrobnostech nezbytných pro účast dodavatele v zadávacím řízení a zároveň (ii) není možné, aby zadavatel přenášel odpovědnost za správnost a úplnost zadávacích podmínek na dodavatele.
Jinými slovy, není možné vykládat zadávací podmínky, které umožňují např. interpretační nuance, v neprospěch dodavatele, protože je odpovědností zadavatele, aby tyto podmínky stanovil jednoznačně a přesně. Za předpokladu, že takovou situaci dodavatelé identifikují, mají možnost se bránit, ať už prostřednictvím žádosti o vysvětlení zadávacích podmínek, nebo podáním námitek proti zadávacím podmínkám. Námitky pak mohou podat rovněž proti jakýmkoli dalším úkonům, které zadavatel realizoval v rozporu se zakázkovým zákonem. Krajní možností pak bývá podání návrhu na přezkum (spojené s kaucí, do které se každému nechce), nebo podnětu k zahájení (ten může podat každý) přezkumného řízení před Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže.
Nutno podotknout, že i přes nástroje a možnosti, které dnes dodavatelé mají, je jejich situace poměrně složitá sama o sobě např. co do jejich zkušenosti s formálními aspekty zadávacího řízení. I v návaznosti na to s kolegy sdílíme názor, že bylo vhodné věnovat edukaci dodavatelů více prostoru a zapojit i jejich zástupce do veřejných diskusí.
Za zmínku například ještě stojí také veřejné zakázky malého rozsahu, které zadavatelé nejsou povinni zadávat v režimu zakázkového zákona. Je tedy čistě na zadavateli a jeho interních předpisech, jakým způsobem bude v těchto malých zakázkách s předpokládanou hodnotou do 2 mil. Kč bez DPH pro dodávky a služby (resp. do 6 mil. Kč bez DPH pro stavební práce) postupovat, jestli dodrží alespoň základní zásady zadávání veřejných zakázek. Z praxe vím, že pro dodavatele z malých měst nebo obcí může být v tomto ohledu poměrně složité se např. ucházet o tyto zakázky malého rozsahu, které zadavatelé nemusejí povinně uveřejňovat na profilu zadavatele.
Oblast veřejných zakázek je poměrně detailně regulována, k tomu ještě existuje řada judikátů, metodik a rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Vaše aplikace Tenderix má pomoci právě s orientací v různých zdrojích práva. Jak Tenderix funguje, jak využívá umělou inteligenci?
Dominik Žlebek (Tenderix): Ano, je to tak. Oblast veřejných zakázek je velice silně regulována zejména na úrovni Evropské unie. Z titulu členského státu EU vyplývá pro Českou republiku celá řada povinností, z níž jednou je právě povinnost transponovat evropské zadávací směrnice do české právní úpravy. Nad to je pak s oblastí veřejných zakázek úzce provázaná i celá řada související problematiky, od vynakládání veřejných prostředků, přes registr smluv nebo problematiku stavebního zákona atp. To samo o sobě představuje poměrně pestrou paletu právní úpravy, která se zadáváním veřejných zakázek úzce souvisí. Kromě toho je nezbytné zohledňovat rozhodovací praxi Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, judikaturu Krajského soudu v Brně, Nejvyššího správního soudu nebo Soudního dvora Evropské unie. Mimo to musí zakázkáři reflektovat i výkladová stanoviska či stanoviska expertní skupiny Ministerstva pro místní rozvoj k jednotlivým problematickým ustanovením zákona.
To je ve stručnosti řekněme ta závazná část výkladových zdrojů, mimo kterou dále existuje celá řada těch doporučujících a nezávazných. Mezi tyto patří rozsáhlá oblast metodik ministerstev, úřadu, Technologické agentury České republiky, Asociace pro veřejné zakázky, České komory autorizovaných inženýrů a techniků, Centra pro regionální rozvoj apod. No a vzhledem k tomu, že zakázkářská komunita je poměrně aktivní a prostředí veřejných zakázek relativně dynamické, působí u nás i dvě odborná periodika v podobě časopisů „Veřejné zakázky“ a „Veřejné zakázky v praxi“, ve kterých pravidelně společně např. s portálem epravo.cz vychází obrovské množství odborných článků, které se snaží praktickým způsobem informovat a usměrňovat zakázkářskou praxi.
Pokud bych se měl zaměřit na to, jakým způsobem funguje naše aplikace Tenderix (www.tenderix.cz), kterou jsme společně vyvinuli s kolegy JUDr. Janem Musilem, LL.M. a Ing. Michalem Jirků, M.Sc., a která reprezentuje první umělou inteligenci ve veřejných zakázkách v Česku, je na místě uvést, že když sečteme všechny výše uvedené druhy relevantních zakázkových zdrojů, dostaneme se na číslo převyšující cca 12.000 dokumentů. To je poměrně velké množství zdrojů. Pokud si řekneme, že by je měl zakázkář minimálně přečíst, bude u toho sedět opravdu dlouho a pravděpodobně mu to k ničemu nebude. Tenderix v současnosti pracuje se zhruba 9.000 z nich, což je poměrně slušný podíl. Za předpokladu, že uživatel vhodným způsobem formuluje otázku z oblasti veřejných zakázek, Tenderix je schopen na ni téměř okamžitě na základě celé řady zmíněných zdrojů nalézt odpověď, a to včetně odkazů na zdroje, ze kterých čerpal.
Z hlediska technologie je Tenderix postavený jako jakási nadstavba nad klasickým Chat GPT od společnosti Open AI, který je natrénovaný na zakázkových datech.
Pro koho je Tenderix primárně určen: Pro zadavatele veřejných zakázek, nebo naopak pro zájemce o veřejné zakázky, zejména ty, kteří se výběrových řízení neúčastní tak často nebo nedisponují specializovaným právním týmem?
Dominik Žlebek (Tenderix): To je velice dobrá otázka, ale odpověď na ni je i tentokrát poněkud široká. Využití aplikace Tenderix je v současnosti poměrně široké a bude snad výhledově ještě širší. Je v zásadě jedno, kdo Tenderix používá, ale je nezbytné, aby uživatel byl schopen pracovat rámcově s právními texty, znal terminologii veřejných zakázek a dokázal tak rozlišovat mezi tím, kdo je to dodavatel a účastník zadávacího řízení, co je to zadávací řízení a zvláštní postup, že existuje žádost o účast, předběžná nabídka, nabídka apod. Není ani tak podstatné, jestli se jedná o juniora nebo seniora co do profesní praxe, protože výstupy, které Tenderix poskytuje je nezbytné podrobit určité validaci a ověření pravdivosti právě ze strany uživatele. Musím ale zdůraznit, že Tenderix poslouží vlastně i úplnému začátečníkovi, kterého postupnými odpověďmi na jeho dotazy může “zaučovat” namísto profesně seniorních kolegů, kteří se mohou věnovat místo toho své práci.
S ohledem na to pak vychází naše cílová skupina jako velmi pestrá směs zaměstnanců zadavatelů, dodavatelů, konzultačních a poradenských společností, advokátních kanceláří, dotačních orgánů, kontrolních orgánů apod., protože všechny tyto osoby mohou v rámci Tenderix ušetřit nějaký svůj čas.
Která témata či otázky vaši klienti řeší nejčastěji?
Dominik Žlebek (Tenderix): Z praxe vím, že Tenderix zatím využívají primárně zadavatelé veřejných zakázek, a to zhruba v poměru 70:30 vůči dodavatelům. Zároveň se snažíme zástupce dodavatelů oslovovat a Tenderix jim ukázat, nicméně je to z mého pohledu zakázkáře složitější, protože člověk se pohybuje a zná právě tu odbornou komunitu ve veřejných zakázkách nikoli mimo ni.
Vzhledem k tomu je pak většina kladených dotazů zaměřena na proces životního cyklu veřejné zakázky, např. na přípravu záměru zakázky, stanovení zadávacích podmínek ve smyslu podmínek kvalifikace, hodnoticích kritérií, smluvních podmínek, vyhrazených změn, vydefinování předmětu plnění apod.; , přípravu předběžných tržní konzultací, rešerši rozhodovací praxe a judikatury, obsah jednotlivých zákonem vyžadovaných dokumentů atd.
Dodavatelé se ptají na otázky spojené s tím, jak připravit žádost o vysvětlení zadávací dokumentace, jak podat podnět k zahájení přezkumného řízení či jaké náležitosti musí obsahovat námitky proti zadávacím podmínkám atd.
Nutno podotknout, že se snažíme s kolegy prezentovat, že Tenderixe lze využívat z několika úhlů pohledu, a to jako brainstormujícího kolegu. Nástroj, který zjednodušuje právní rešerše a v poslední řadě jako aplikaci, se kterou je možné konzultovat již konkrétní připravené formulace zadávacích podmínek či smluvních ustanovení.
Jaký je typický výstup z Tenderix, kteří klienti dostanou?
Dominik Žlebek (Tenderix): V tuto chvíli je to primárně odpověď na položený dotaz uživatele společně s označením zdrojů, ze kterých Tenderix vycházel a dále v závěru potom kompletní seznam těchto zdrojů s jejich identifikací, uvedením autora a dalších parametrů a hypertextovými odkazy.
Tenderix většinou napíše, co si o problematice myslí a proč - na uvedených odkazech je pak možné si závěry ověřit. Zároveň jsme nedávno zprovoznili i možnost klást doplňující dotazy, tzv. funkcionalitu/modul konverzací.
Je jasné, že Tenderix neposkytuje právní ani jiné odborné rady pro konkrétní situace. Přesto, jak řešíte kvalitu výstupů? Už někdy Tenderix halucinoval?
Dominik Žlebek (Tenderix): Je to přesně tak. K aplikaci Tenderix je zatím potřeba přistupovat s určitou rezervou, jak už jsem naznačil výše, neboť se skutečně nejedná o poskytování právní služeb ani odborného poradenství. S ohledem na to, že se v odpovědích mohou objevovat (a zatím se i objevují) chyby a nepřesnosti, je nezbytné vždy odpovědi podrobit nějaké kontrole ze strany uživatele. Halucinace aktuálně řešíme na úrovni systémového nastavení, které zahrnuje mimo jiné i to, aby si Tenderix nevymýšlel a pokud není schopen najít odpověď na základě zdrojů, které má k dispozici, aby to jednoduše přiznal.
Jaké zdroje aktuálně využíváte a které další chcete v dohledné době zapojit?
Dominik Žlebek (Tenderix): První část otázky už jsem v zásadě zodpověděl dříve, takže se zkusím zaměřit na zdroje, které plánujeme v dohledné době zapojit. Průběžné doplňujeme Tenderixe o veškerou novou rozhodovací praxi a judikaturu. Nad to průběžné doplňujeme všechny veřejně dostupné dokumenty a články, které s veřejnými zakázkami souvisejí. Dále bychom chtěli, aby Tenderix v dohledné době dokázal zohledňovat pravidla poskytování dotací jednotlivých poskytovatelů ve vztahu k dotačním zakázkám.
Kterým směrem chcete Tenderix rozvíjet? Uvažujete třeba i o jiných oblastech práva?
Dominik Žlebek (Tenderix): V tuto chvíli nemůžu prozradit více, nicméně uvažujeme i o dalších oblastech, kde veřejnou správu či naopak dodavatele “tlačí bota”. V tomto kontextu se tedy snažíme s kolegy (dokud nás to baví a máme na to energii) hledat inovativní řešení, takže bychom i v rámci aplikace Tenderix do budoucna rádi využili jeho potenciál a širokou paletu možností na vylepšení, která nás napadají.
Dominik Žlebek je absolventem Provozně ekonomické fakulty na České zemědělské univerzitě v Praze, kde vystudoval obor Podnikání a administrativa a získal akademický titul Ing. Již během studia se zaměřil na oblast veřejných zakázek v Technologické agentuře České republiky, kde profesně působil jako projektový manažer veřejných zakázek ve Výzkumu, vývoji a inovacích. Tato zkušenost byla motivací pro jeho diplomovou práci s názvem „Nové trendy v oblasti hospodářské soutěže“, na základě které byl zpracován Metodický postup a sada doporučení pro zadavatele veřejných zakázek v řízení o inovačním partnerství a publikován odborný článek v časopise Veřejné zakázky. Po škole se začal plně věnovat zadávání veřejných zakázek v městské společnosti Technologie hlavního města Prahy, a. s., , a v současnosti působí v Praze jako konzultant veřejných zakázek v soukromé společnosti. Dále se věnuje vzdělávání a šíření dobrého povědomí o oblasti veřejných zakázek v rámci platformy „Veřejné zakázky 24“ a vývoji první umělé inteligence ve veřejných zakázkách s názvem „Tenderix“.
Tenderix je veřejně dostupná webová aplikace, která reprezentuje první umělou inteligenci ve veřejných zakázkách v Česku. Jedná se o chatbot, se kterým mohou uživatelé konzultovat spletitosti, otázky a problémy z oblasti veřejných zakázek, přičemž Tenderix v tomto ohledu poskytuje návrhy, myšlenky a odpovědi, a to včetně odkazů na relevantní odborné zdroje.
