V roce 2025 bude Iuridicum Remedium (IuRe) vyhlašovat již 20. ročník anticeny Velký bratr. Ocenění pro soukromé či veřejné organizace, které nepřiměřeně zasahují do našeho soukromí. Když se podíváš zpátky, které z těch více než 120 „ocenění“ za uplynulých 20 let ti přijde opravdu zajímavé, přelomové nebo tak typické, že stojí za to vypíchnout?
Jan Vobořil (IuRe): Ano, v současné době připravujeme už k 20. výročí našich cen publikaci, na jejíž vydání se snažíme aktuálně vybrat prostředky na serveru Donio. Při této příležitosti jsme se tak probírali oceněnými výroky a zaujalo nás, kolikrát jsme v minulosti ocenili různé variace tvrzení, že kdo nic špatného nedělá, nemá se čeho bát. První ocenění takového výroku směřovalo už v roce 2005 k tehdejšímu policejnímu prezidentovi Jiřímu Kolářovi a v dalších letech se týkalo odběrů DNA, přílišného používání odposlechů nebo instalace bezpečnostních kamer ve školách.
Za opravdu pozoruhodné ale považuji neuvěřitelnou rezistenci některých případů dle našeho názoru protiprávních zásahů do soukromí ze strany státu. Mám na mysli zejména fungování či právní úpravu nástrojů jako je kriminalistická databáze DNA nebo data retention, neboli plošný sběr metadat o elektronické komunikaci. Není náhodou, že jde o nástroje požadované bezpečnostními složkami, které mají silné slovo na ministerstvu vnitra, a to má zase silné slovo ve vládě. Celkem nezáleží, jakou barvu taková vláda má. Ačkoli fungování databáze DNA, ale i princip plošného sběru metadat, byly za nezákonné označeny českými soudy nebo Soudním dvorem EU, tak to stát v podstatě ignoruje. Soudní ochrana běžného člověka je pak běh na neuvěřitelně dlouhou trať. Pro představu, v jednom sporu o výmaz z databáze DNA si daného člověka, kterého jako advokát zastupuji, přehazují soudy jak horký brambor už více než 15 let.
Projevuje se tato „síla“ ministerstva vnitra i při tvorbě nové legislativy?
Jan Vobořil (IuRe): Určitě není náhodou, že z produkce vnitra vychází přímo právní předpisy, které už jsou v okamžiku svého vzniku v rozporu s evropským právem. Aktuálně jde o návrh novely zákona o zpracování osobních údajů, který má legalizovat použití metod rozpoznávání tváří na letištích. V rozporu s Nařízením o AI (AI Act) tento návrh nepočítá s individuálním povolovacím procesem ze strany soudu, ale ve vztahu k určitým skupinám osob s jakýmisi hromadnými bianko šeky. Ty ale popírají princip individuální soudní kontroly, který jednoznačně z Nařízení o AI plyne. Přestože na rozpor upozornila řada připomínkových míst, tak vláda tento předpis bez zásadních změn zaslala do poslanecké sněmovny.
Myslíš, že by se mezi negativními cenami naopak našla nějaká, u které čas prokázal, že tvrzený zásah do soukromý nebyl tak invazivní a křiklavý?
Jan Vobořil (IuRe): Hodně jsme se v minulosti věnovali třeba čipovým kartám, včetně například karet využívaných v dopravě. Řešili jsme takto třeba pražskou Opencard, která jednu z cen dostala, a prosadili její anonymní variantu. Ke kartám jsme přistupovali jako k nástroji ke sledování pohybu. Během let ale riziko spojené s kartami jednoznačně přebily mobilní telefony a mobilní aplikace, které mapují náš pohyb nezměrně detailněji.
Kde se vůbec nápad na pořádání cen Velkého bratra vzal? A jak se ho v České republiky chopilo Iuridicum Remedium?
Jan Vobořil (IuRe): Chtěli jsme se věnovat dopadu technologií na svobody občanů. Vnímali jsme především hrozby pro soukromí. Inspirovali jsme se Cenami Velkého bratra v jiných evropských zemích, které už pár let běžely. Největší tradici mají Big Brother Awards v Německu, kde jsou lidé na soukromí hodně citliví a právo na "informační sebeurčení" mají i v ústavě.
Pro první ročník v roce 2005 jsme si inspiraci a zkušenosti vyžádali od německých Digicourage a holandských Bits of Freedom. Jejich aktivisti Rena, padeluun, Sjoera a Joris s námi sdíleli své zkušenosti.
Soukromí u nás tehdy nikdo moc neřešil, ale od počátku nebyl problém ceny vybrat. Nominací bylo vždy dost, rychle se nám ozvali lidé, kteří problém digitálních práv a hlavně soukromí vnímali podobně. Od stejného roku mimochodem řešíme data retention a zdravotnické registry - dva obří státní centrální vysavače na citlivé údaje všech občanů, v prvním případě o telefonické a elektronické komunikaci, v druhém případě o nemocech, diagnózách a léčení.
Před minulým vyhlašováním cen jsme se bavili o tom, že se často setkáváte s negativními reakcemi na udělení anticeny. A co pozitivní ohlasy? Asi ne přímo od oceněných, ale od odborné nebo i širší veřejnosti?
Jan Vobořil (IuRe): Pozitivních ohlasů máme mnoho. Lidé, kteří se o soukromí zajímají, dokážou ocenit, že soutěž slouží minimálně k tomu, aby se o některých věcech, které je pálí, více mluvilo. Některé z těchto problémů se pak i podaří vyřešit. I když se to třeba dozvíme jen náhodou. V minulosti jsme třeba takto ocenili společnost, která vytvořila jednu velmi problematickou aplikaci. Ačkoli tato společnost na udělení ceny oficiálně reagovala odmítavě, tak aplikace byla stažena a shodou okolností jsme se pak dodatečně dozvěděli, že hlavním důvodem bylo právě udělení naší anticeny.
Odborná veřejnost zase dle mých zkušeností oceňuje, že problémy pojmenováváme pravými jmény, přistupujeme k udílení cen apoliticky a nemusíme na nikoho brát ohledy. Současně se ale snažíme zachovat si vysokou odbornou úroveň výstupů, neuchylovat se ke zkreslujícím aktivistickým výkřikům, které mohou věcné argumenty oslabovat, byť mohou krátkodobě přinést větší mediální pozornost. To je důležité zejména u kritiky konkrétních legislativních návrhů. Umožňuje nám to efektivněji uplatnit naše připomínky obvykle ve spolupráci s nějakým oficiálním připomínkovým místem.
No a v neposlední řadě se domnívám, že se nám daří do České republiky přinášet nová témata nebo pohledy na nějaký problém. Je to často díky poměrně úzké spolupráci s našimi partnerskými organizacemi v European Digital Rights (EDRi). V posledních letech se nám to myslím podařilo třeba s kritikou nasazení systémů na rozpoznávání tváří nebo s prosazením tématu digitálního vyloučení a práva na analog do veřejného debaty.
Jubilejní dvacáté vyhlášení cen Velkého bratra se bude konat 18. března 2025 v Praze. Spustili jste dokonce veřejnou sbírku, ve které cílíte na 80.000 Kč. V čem bude jubilejní vyhlášení výjimečné, na co budou ty peníze použity?
Jan Vobořil (IuRe): Spustili jsme sbírku na serveru Donio, která bude končit v polovině prosince. Naším cílem je vybrat 80.000,- Kč s tím, že stejnou částkou, jakou vybereme, by nám pak měla přispět Open Society Fund. Teoreticky tak může jít až o 160.000,- Kč.
Obvykle se snažíme vyhlášení cen dělat poměrně nízkonákladově a soustředit se pak spíše na jejich mediální komunikaci a na naše kampaně cílící na potřebné změny. Tento rok jsme si ale řekli, že to pojmeme trochu jinak, řekněme ve větším stylu. Uspořádáme tak večer v pražském klubu Fuchs 2. Program večera ladíme, ale už víme, že vystoupí například mystifikační kolektiv Nevyžádaná rada, do něhož patří třeba legendární slamer a wikipedista Anatol Svahilec. Ten už se ujal moderování Cen Velkého bratra v roce 2018. Členem je také právník, autor výborné knihy Společnost úzkosti a současně stand-up komik v jedné osobě Jan Géryk.
Ke 20. výročí Cen Velkého bratra připravíme i publikaci, která shrne posledních dvacet let nejen udílení cen ale i proměny našeho soukromí.
Vybrané peníze využijeme jak na produkci vyhlášení cen a organizaci celého večera, tak na přípravu a vydání této publikace. Každý, kdo nám přispěje, si pak na doniu může zvolit některou z odměn od vstupenky, přes zmíněnou publikaci, až po procházku po pražském kamerovém systému, workshop digitální bezpečnosti nebo společný oběd v jedné z obvyklých obědových destinacích v okolí naší žižkovské kanceláře.
Jak je to s nominacemi? Pro poslední ocenění jste vybírali z dosud nejvyššího počtu nominací (celkem 42). Je to spíš důsledek většího povědomí veřejnosti o významu soukromí a ochrany osobních údajů, nebo důsledek stále větších a křiklavějších zásahu do našeho soukromí?
Jan Vobořil (IuRe): Počty nominací vždy uvádíme až po zpracování. Celkově jich je tedy více, protože nezapočítáváme vícečetné nominace nebo nominace, které jsme museli vyškrtnout třeba proto, že se nepodařily ověřit, případně proto, že se týkali jiného problému než soukromí. V poslední době jde často o nominace týkající se svobody slova.
V každém případě souhlasím, že počty nominací nám rostou. Je to myslím primárně dáno tím, že se o naší soutěži více ví a lidé ji vnímají jako reálnou možnost jak upozornit na něco, co je trápí, a třeba tak i přispět k řešení.
Když se ohlédneš za uplynulými 19 ročníky, má i nadále smysl anticeny Velkého bratra udělovat? Přispívá to k posílení odpovědnosti jak na straně těch, kdo zpracovávají naše osobní data, tak na straně dotčených lidí, veřejnosti? Nebo už jsme všichni trochu otupěli?
Jan Vobořil (IuRe): My věříme, že to smysl má, i když určitá otupělost společnosti je určitě znát. Řada lidí k problémům zpracování osobních údajů a ochrany soukromí skutečně přistupuje rezignovaně. Současně zde ale stále vidíme velký prostor pro osvětu, protože v mnoha případech tato rezignace spíš plyne z neinformovanosti. Neinformovanosti o tom, jak je tato oblast regulována, jak jednotlivé sledovací nástroje fungují, ale i jak může člověk sám postupovat, aby svoji digitální stopu měl více pod kontrolou. Tady mohou mít anticeny důležitou roli. Také stále častěji vnímáme, že si lidé začínají více uvědomovat hodnotu svých dat a chápou, že to, že je někdo zpracovává, má mít nějaký účel, z něhož by měli těžit i oni sami.
Jasně, často i my máme pocit, že je to jakýsi ústupový boj, kde je více proher než výher. Ale pokud se podíváme do některých jiných částí světa, tak výsledky snah o ochranu soukromí v Evropě vidíme přeci jenom pozitivněji.
A baví vás to ještě pořád, nechystáte se tu štafetu předat zase někomu dalšímu?
Jan Vobořil (IuRe): Stále nás to baví. Ceny pro nás mají vedle společenského smyslu řekněme i osobní význam. Jde o aktivitu, které se v IuRe vlastně věnujeme úplně nejdéle. Mám rád schůzky poroty, kde se dlouze debatuje nad výběrem vítězů s lidmi, kteří mají k věci co říci a přinášejí do debaty pestrou paletu pohledů daných jejich odborností, ale i životními zkušenostmi a světonázorem. Právě tyto debaty pak často stojí nejen za udělením konkrétní ceny, ale i za vytipováním oblastí nebo problémů, kterým se pak věnujeme v naší další práci. Nejde tak o nějakou osamocenou aktivitu, ale řekněme o jakýsi kompas, který nám ukazuje na nové hrozby pro naše soukromí a nutí nás neustrnout na místě.
Díky za rozhovor a těším se na viděnou 18. března 2025 na vyhlášení 20. ročníku anticen Velkého bratra.
Iuridicum Remedium, z. s. (IuRe) je nevládní nezisková organizace prosazující základní svobody člověka v digitálním i skutečném životě a dostupnost práva a spravedlnosti všem. Pomocí práva prosazuje digitální svobody, zejména právo na soukromí i právo na analog, pomáhá ale také zajišťovat bezplatnou právní pomoc pro lidi bez dostatečných finančních prostředků. Každoročně pořádá udílení anticen Big Brother Awards.
Jan Vobořil je advokát a výkonný ředitel IuRe. Profesně se věnuje oblasti digitálních práv. Jako advokát se také podílí na projektech zaměřených na problematiku digitálního vyloučení nebo zajišťujících bezplatnou právní pomoc pro ohrožené skupiny lidí, jako jsou senioři bez prostředků nebo lidé ohrožení závislostmi. Je členem dvou výborů Rady vlády pro lidská práva, fóra expertů Sítě k ochraně demokracie nebo členem poroty soutěže Pověřenec pro ochranu osobních údajů roku.
