Dnes a denně se ministerstva, kraje, obce, ale třeba i veřejné instituce setkávají s žádostmi o poskytnutí informací. Fyzické a právnické osoby mohou po těchto povinných subjektech požadovat téměř jakékoli informace vztahující se k jejich činnosti. Pro představu může jít o poskytnutí kopií správních rozhodnutí, přehledu či kopií uzavřených smluv, informace o počtu zaměstnanců, přehledu majetku, ale třeba i výši platů jejich čelních představitelů.
Postup pro vyřízení samotné žádosti o poskytnutí informací je dobře nastaven v zákoně č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. Ten komplexně upravuje a zpřesňuje pravidla a podmínky pro uplatnění ústavně zaručeného práva na informace. Základním pravidlem přitom je, že se poskytují všechny informace o činnostech veřejnoprávních subjektů (povinných subjektů), pokud není v informačním zákoně nebo jiném právním předpise upravena výjimka. Přitom je potřeba mít na paměti, že omezení práva na informace musí být přiměřené a při případné kolizi s jinými (ústavně zaručenými) právy je třeba uplatňovat tzv. test proporcionality.
Jak se poskytují osobní údaje
Jedním ze zákonných důvodů pro omezení přístupu veřejnosti představuje právo na ochranu osobních údajů, resp. právo na ochranu soukromí. V následujícím textu se zaměříme na základní otázky ochrany osobních údajů veřejnoprávními subjekty (neboli povinnými subjekty) při vyřizování žádostí o poskytnutí informací.
Základy ochrany osobních údajů v informačním zákoně nalezneme v § 8a. Jeho první odstavec uvádí, že informace týkající se osobnosti, projevů osobní povahy, soukromí fyzické osoby a osobní údaje povinný subjekt poskytne jen v souladu s právními předpisy, upravujícími jejich ochranu. V případě ochrany osobních údajů je jím obecné nařízení o ochraně osobních údajů (GDPR), případně zákon č. 110/2019 Sb., o zpracování osobních údajů.
Pro ujasnění je třeba uvést, že případné omezení přístupu k některým kategoriím informací (vedle ochrany soukromí může jít o omezení z důvodu např. ochrany obchodního tajemství, utajovaných informací) ještě neznamená, že by o ně veřejnost nemohla žádat. Povinný subjekt má i v takovém případě povinnost žádost o poskytnutí informací přijmout a následně ji vyřídit. Součástí tohoto postupu bude i posouzení, zda v konkrétním případě převáží právo na informace a požadované informace se poskytnou, či nikoli. Za situace, že povinný subjekt žadateli požadované informace neposkytne, musí o této skutečnosti vydat rozhodnutí o odmítnutí žádosti, včetně řádného odůvodnění úvah, které povinný subjekt k tomuto odmítnutí vedly.
Poskytnutí je zpracováním údajů v režimu GDPR
V prvé řadě je důležité si ujasnit, že poskytování osobních údajů je jejich zpracováním. Platí to jak pro jejich zpřístupnění na základě žádosti individuálnímu žadateli, tak i pro jejich následné zveřejnění na webových stránkách povinného subjektu. Povinný subjekt totiž musí informace poskytnuté na žádost (případně jen doprovodnou informaci) zveřejnit způsobem umožňujícím dálkový přístup, a to nejméně po dobu 6 let.
Kdo je správcem osobních údajů zpřístupněných podle informačního zákona?
V případě poskytování osobních údajů podle informačního zákona je jejich správcem povinný subjekt. Ten musí, stejně jako u každého jiného zpracování osobních údajů, dodržovat všechny povinnosti stanovené v GDPR, a to včetně základních zásad a stanovení právního titulu. Správce mimo jiného nesmí zapomenout na princip transparentnosti a poučit subjekty údajů o tom, že může docházet ke zpracování osobních údajů pro účely poskytnutí informací na základě informačního zákona.
Právní titul pro poskytnutí osobní údajů podle informačního zákona
Pro naplnění požadavku na zákonné zpracování osobních údajů je nezbytné, aby správce disponoval odpovídajícím právním titulem. Pro účely poskytování informací podle informačního zákona jím bude nejčastěji plnění právní povinnosti podle čl. 6 odst. 1 písm. c) GDPR (tato povinnost bude nejčastěji vyplývat z informačního zákona), případně souhlas subjektu údajů podle čl. 6 odst. 1 písm. a) GDPR.
V této souvislosti je nezbytné upozornit na skutečnost, že disponuje-li povinný subjekt osobními údaji pro určitý účel, například pro účely vedení správního nebo kontrolního řízení, neznamená to bez dalšího, že má i právní titul pro jejich poskytnutí podle informačního zákona. Jedná se totiž o jiný účel, než pro který byly osobní údaje primárně shromážděny. Pro tento nový účel tak musí správce disponovat novým (samostatným) právním titulem.
Jaké osobní údaje se poskytují?
Informační zákon přímo definuje, jaké osobní údaje a v jakém rozsahu lze na základě žádosti o poskytnutí informací zpřístupnit. Jedná se o údaje uvedené v § 8a odst. 2, § 8b a § 8c informačního zákona, konkrétně jde o informace o veřejně činných osobách, o příjemcích veřejných prostředků a informace o příjmech fyzických osob. Toto zpracování (poskytování) osobních údajů probíhá na základě právního titulu uvedeného v čl. 6 odst. 1 písm. c) GDPR, tzn. plnění právní povinnosti správce.
Subjekty údajů budou v daném případě v postavení dotčených osob podle správního řádu a povinný subjekt je musí o podané žádosti vyrozumět a umožnit jim se k ní vyjádřit. Následně, pokud je vydáno rozhodnutí o odmítnutí žádosti o poskytnutí informace, musí jim být také oznámeno, protože dotčené osoby se podle správního řádu stávají účastníky řízení.
Údaje o veřejně činných osobách
Povinný subjekt žadateli poskytne osobní údaje o veřejně činné osobě, funkcionáři nebo zaměstnanci veřejné správy, tedy například osobní údaje politika, soudce, advokáta, státního úředníka, zastupitele nebo starosty. Musí se však jednat pouze o informace, které vypovídají o jejich veřejné nebo úřední činnosti nebo o jejich funkčním nebo pracovním zařazení.
Jsou-li splněny tyto podmínky, má povinný subjekt povinnost tyto informace žadateli poskytnout. Příkladmo se může jednat o informace o pracovním nebo služebním zařazení zaměstnance v rámci organizace, informace o dosaženém vzdělání a odborné praxi zaměstnanců veřejné správy, ale například i informace o kárném provinění advokáta (Česká advokátní komora je také povinnou osobou podle informačního zákona).
Obecně platí, že více veřejně exponované osoby musí snést vyšší míru zásahu do soukromí. V každém jednotlivém případě je nutné posoudit, zda na požadovanou informaci je ještě veřejný zájem, nebo je již chráněna právem na soukromí. Jiné míry ochrany soukromí (a osobních údajů) bude požívat představitel vrcholné politiky, jiné řadový zaměstnanec veřejné správy.
Příjemci veřejných prostředků
Další skupinu osob, jejichž osobní údaje lze zpřístupnit žadateli o informace podle informačního zákona, představují příjemci veřejných prostředků. Důvod zakotvení tohoto ustanovení je zřejmý, umožnit veřejnosti kontrolu hospodaření s veřejnými prostředky.
Veřejné prostředky jsou ve smyslu informačního zákona chápány celkem široce, řadí se mezi ně jakékoli platby poskytnuté z veřejného rozpočtu státu, obce či kraje, ale také majetek či práva náležející státu, obci nebo kraji. Může se tak jednat například o informace o osobě, jíž povinný subjekt pronajímá byt ve svém vlastnictví, nebo které prodal některý ze svých pozemků. Vzhledem k dikci zákona je zřejmé, že by se mělo jednat o již ukončený proces, tedy již schválený prodej, nájem apod.
Informační zákon stanovuje rozsah osobních údajů příjemců veřejných prostředků, které lze žadateli poskytnout, a to:
jméno a příjmení příjemce veřejných prostředků,
rok narození,
obec, kde má příjemce trvalý pobyt,
výše, účel a podmínky poskytnutých veřejných prostředků.
Výše uvedené se nevztahuje na informace o poskytování veřejných prostředků podle zákonů v oblasti sociální, poskytování zdravotních služeb, hmotného zabezpečení v nezaměstnanosti, státní podpory stavebního spoření a státní pomoci při obnově území.
Informace o příjmu fyzických osob
Žádost může směřovat, a v praxi také často směřuje, i k požadavku na poskytnutí informace o výši příjmu konkrétní fyzické osoby mající povahu příjmu ze závislé činnosti nebo funkčních požitků podle zákona o daních z příjmů.
Informační zákon rozlišuje 2 okruhy osob a stanovuje pro ně rozdílné podmínky pro poskytnutí informací o výši jejich příjmu.
Skupinou osob, u níž lze poskytnout informace o výši příjmu bez splnění jakýchkoliv dalších podmínek, jsou:
veřejní funkcionáři, na které se vztahovaly nebo vztahují povinnosti podle zákona o střetu zájmů (např. poslanci, senátoři, členové vlády, další čelní představitelé ústředních správních úřadů),
poradci prezidenta republiky, člena vlády, náměstka člena vlády nebo vedoucího ústředního správního úřadu, v jehož čele není člen vlády,
členové statutárního, řídicího, dozorčího nebo kontrolního orgánu povinného subjektu.
V případě požadavku na sdělení informací o výši příjmů jiných příjemců veřejných prostředků musí žadatel prokázat veřejný zájem na poskytnutí této informace, resp. splnit požadavky tzv. platového nálezu Ústavního soudu. Jinými slovy, účelem vyžádání si informace je přispět k diskuzi o věcech veřejného zájmu, informace samotná se týká veřejného zájmu, žadatel o informaci plní úkoly či poslání dozoru veřejnosti či roli tzv. „společenského hlídacího psa“ a informace existuje a je dostupná.
Informační povinnost se týká jen veřejných prostředků již poskytnutých nebo poskytovaných (pravidelně).
Je stanoven přesný rozsah poskytovaných osobních údajů, a to:
jméno a příjmení,
funkční, pracovní či jiné obdobné zařazení,
výše veřejných prostředků, na které vznikl nárok, před zdaněním a dalšími povinnými odvody.
Pro úplnost lze uvést, že se poskytují informace jen za dobu, kdy osoba měla dané výše specifikované postavení.
Výslovně je vyloučeno následné zveřejnění poskytnuté informace o přijmu fyzické osoby na webových stránkách povinného subjektu (běžně má povinný subjekt povinnost zveřejnit poskytnutou informaci do 15 dní od jejího poskytnutí žadateli), neboť by se jednalo o nepřiměřený zásah do soukromí a ochrany osobních údajů těchto osob.
A co souhlas s poskytnutím informací?
Osobní údaje lze poskytnout nejen na základě právního titulu plnění právní povinnosti, ale též na základě souhlasu subjektu údajů. Souhlas musí být jako vždy svobodný, konkrétní, informovaný a jednoznačný projev vůle svolující ke zpracování osobních údajů. Při vyřizování žádosti o poskytnutí informace by měl povinný subjekt, pokud mu nesvědčí jiný právní titul, zjišťovat, zda dotčený subjekt údajů udělí svůj souhlas se zpřístupněním osobních údajů žadateli, kdykoli je to možné (výjimku by tvořily například informace týkající velkého množství subjektů údajů, subjekt údajů by nebyl jednoduše kontaktovatelný atd.).
S ohledem na recitál č. 43 GDPR je třeba si dát pozor i na skutečnost, kdy mezi povinným subjektem a subjektem údajů existuje jasná nerovnováha, např. zaměstnanec orgánu veřejné správy. V takové situaci by vyjádření souhlasu obvykle nemělo představovat platný právní důvod pro zpracování osobních údajů.
Závěrečné shrnutí
Nakládání s osobními údaji v rámci poskytování informací podle informačního zákona je zpracováním osobních údajů, a proto se na něj uplatní všechna pravidla stanovená v právních předpisech na ochranu osobních údajů. Informační zákon nezakazuje poskytování osobních údajů bez dalšího, nicméně vždy bude nezbytné naplnit podmínky pro jejich zpracování (zejména otázka řádného právního titulu) a posoudit, zda se nejedná o nadměrný zásah do soukromí dotyčného subjektů údajů.
