Rozhodčí řízení je obvykle rychlejší a efektivnější alternativou klasických soudů. Rozhodčí soud při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky řeší vztahy mezi podnikateli. Jaké spory jsou vaším soudem nejčastěji řešeny?
Lenka Schäfer (Rozhodčí soud): Rozhodčí soud při HK ČR a AK ČR (Rozhodčí soud) je jediným stálým rozhodčím soudem s univerzální pravomocí v České republice. Kromě zákonem stanovených výjimek tak v rozhodčím řízení řešíme opravdu širokou paletu sporů. K nejčastějším patří spory ze stavebnictví, dodavatelské spory, úvěrové a jiné finanční spory, podnikatelský nájem nebo také směnečné spory.
Proč si podniky rozhodčí řešení vybírají, je to právě ta rychlost a menší formálnost v porovnání s klasickým soudem?
Lenka Schäfer (Rozhodčí soud): Rychlost a menší formálnost jistě hrají při výběru rozhodčího řízení velkou roli. Důležitá je flexibilita rozhodčího řízení, ale také servis, který strany sporu u rozhodčího soudu oproti soudům obecným dostanou (tím je myšlen profesionální aparát, zázemí i komunikace v průběhu sporu). Pro strany je významná i důvěrnost rozhodčího řízení, protože podnikatelé málokdy chtějí řešit své spory veřejně. Dalším významným aspektem je osoba rozhodce, a to zejména jeho specializace a odbornost, jeho zkušenost a například jazyková vybavenost. Právě to, že rozhodce je odborníkem na danou oblast, tvoří obrovskou výhodu pro profesionální vyřešení sporu.
Jak moc je rozhodčí řízení v ČR využíváno? Sledujete v posledních letech spíše rostoucí nebo klesající počet nových řízení?
Lenka Schäfer (Rozhodčí soud): Rozhodčí řízení si prošlo kolem roku 2016 turbulentním obdobím. Po novelizaci zákona o ochraně spotřebitele odpadly z rozhodčích řízení spotřebitelské arbitráže, které i u našeho soudu tvořily velkou část nápadu. Od té doby počty sporů dlouhodobě klesaly. V posledních letech se ale podařilo nápad sporů stabilizovat, Rozhodčí soud teď řeší zhruba 500 sporů ročně.
Jak si stojí Rozhodčí soud v porovnání s obdobnými institucemi v okolních státech? Dá se srovnat, jak je rozhodčí řízení využíváno jinde a kde bychom se třeba mohli ještě inspirovat?
Lenka Schäfer (Rozhodčí soud): Rozhodčí soud s 500 spory ročně (z toho cca 50 mezinárodními arbitrážemi) má v porovnání se zahraničními institucemi významný nápad. Řadíme se jistě mezi instituce s největším počtem sporů v Evropě. Trendy zahraničních rozhodčích institucí samozřejmě sledujeme a snažíme se držet krok. V některých oblastech, jako je online arbitráž, má Rozhodčí soud naopak prvenství.
Roli na volbu arbitrážního centra hraje řada aspektů. Některé státy jsou více příznivé pro arbitráž, mají například více příznivou právní úpravu (například v oblasti přezkumu rozhodčího nálezu, nebo použitelnosti obecných procesních předpisů). Roli ale také hraje cena rozhodčího řízení, která je u Rozhodčího soudu výrazně nižší než v případě arbitráží v Paříži nebo Londýně.
U Rozhodčího soudu lze vést i spory v jiném jazyce než v češtině, řízení se mohou účastnit rovněž zahraniční subjekty. Jak často je tato možnost v praxi využívána?
Lenka Schäfer (Rozhodčí soud): Nejčastěji využívaným jazykem je angličtina, kterou máme v cca 10 případech ročně. Rozhodčí soud je vybaven poskytovat administraci rozhodčího řízení i v jiných významných jazycích, jako je němčina, francouzština nebo například španělština. Tyto služby se budou s rozvojem technologií nadále rozšiřovat, protože překlad dokumentů se stává den ode dne jednodušší.
Rozhodčí soud před několika lety navázal spolupráci se Spolkem pro ochranu osobních údajů. Několik členů Spolku se stalo rozhodci. Cílem této spolupráce je, aby rozhodčí řízení bylo více využíváno i ve vztazích mezi správci a zpracovateli osobních údajů. Funguje to v praxi, evidujete větší počet sporů, které se týkají práv a povinností souvisejících se zpracováním osobních údajů?
Lenka Schäfer (Rozhodčí soud): Prozatím jsem spor vyplývající ze zpracovatelské smlouvy u Rozhodčího soudu nezaznamenala. Zkušenost nám ale říká, že průměrná doba „nápadu“ sporu od uzavření smlouvy s rozhodčí doložkou je pět let. Navázání spolupráce Rozhodčího soudu se Spolkem pro ochranu osobních údajů by se tak mohla projevit spíše v následujících letech.
Vidíte i další oblasti, ve kterých je prostor pro širší uplatnění rozhodčího řízení? Napadá mě třeba oblast kybernetické bezpečnosti, kde nové regulace, směrnice NIS2 a nařízení DORA, ukládají povinnost velkému okruhu povinných subjektů a jejich dodavatelům, zejména v ICT oblasti.
Lenka Schäfer (Rozhodčí soud): To je jistě jedna z možností. Obecně ve světě jsou smlouvy spojené s IT v arbitrážích oblíbené, a to zejména kvůli odbornosti rozhodců, kteří projednávané problematice rozumí. Odpověď asi musím rozdělit na dvě oblasti – ty, co za současné právní úpravy rozhodovat můžeme (jako zmíněné IT spory, různá vývojářská zadání, např. v souvislosti s vývojem AI, specifické technologie atd.) a spory, kde by patrně byla nutná úprava zákona (statusové spory v oblasti obchodních korporací, spory ze stanov, spory vyplývající z průmyslového vlastnictví).
Rozhodčí soud byl založen v roce 1949. Můžete trochu přiblížit, o jakou instituci se v té době jednalo a v jakých sporech rozhodoval?
Lenka Schäfer (Rozhodčí soud): Rozhodčí soud vznikl jako čistě mezinárodní rozhodčí instituce. Rozhodoval tedy pouze spory z mezinárodního obchodu. Ale i přes politický režim, ve kterém soud musel působit, se mu podařilo vybudovat si prestiž nejen na východ, ale i na západ od nás.
Jaká je budoucnost rozhodčího řízení? Bude Rozhodčí soud při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky pomáhat podnikatelům řešit jejich spory i za dalších 10 či 20 let?
Lenka Schäfer (Rozhodčí soud): Rozhodčí soud letos oslavil 75 své existence a jistě se všichni velice těšíme na oslavu stých narozenin. Pevně věříme, že služby v rozhodčím řízení budeme poskytovat i nadále a budeme se stále zlepšovat.
Lenka Schäfer je od roku 2020 tajemnicí Rozhodčího soudu, kde již dříve působila jako vedoucí oddělení doménových sporů (od roku 2019). Vedle Rozhodčího soudu působila na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde se kromě akademické činnosti věnovala problematice trestní odpovědnosti právnických osob, prevenci kriminality právnických osob a zejména compliance programům.
